Jak fotit svatbu?
Je těžké napsat lehce pochopitelné základy fotografování tak čtivou formou jako to najdete zde: Základy digitální fotografie. A zase nechci kopírovat hromadu různých dalších webů, kde najdete přehršle fotografické omáčky a povídání kterým se musíte pomalu prokousávat.
Raději volím strohou, spíše bodovou formu vysvětlení důležitých faktů a pojmů v této oblasti.
Takže jak asi nejsrozumitelněji vysvětlit co je to vlastně fotografování?
Fotografování je záznam světla odrážejícíhoxxx se od objektů které fotografujeme na světlocitlivé médium (film) které je v digitálních fotoaparátech nahrazeno senzorem.(CMOS nebo CCD) Takže nám při fotografování půjde o to dostat na ten senzor takové množství, které bude tak akorát. Tento popsaný proces se označuje jako expozice a my máme samozřejmě možnost tuto expozici ovlivnit.
Vstup světla do fotoaparátu regulujeme tzv. závěrkou což je zařízení, které umožňuje nastavit jeho přesnou dobu, který označujeme jako čas expozice.
Regulaci velikosti otvoru má na starosti objektiv a v něm clona tvořená několika lamelami. Právě tyto lamely umožňují měnit velikost tohoto otvoru a jeho velikost se udává pomocí clonového čísla, kde platí čím větší otvor – tím menší clonové číslo.
Oproti filmovým má digitální fotoaparát jednu podstatnou výhodu v tom, že nefotí na film ale na již zmíněný senzor kde je možnost nastavit si citlivost na světlo neboli ISO pro každou fotografii zvlášť. A to je vlastně třetí možnost jak ovlivnit přísun světla do fotoaparátu. Zvyšováním hodnoty ISO zvyšujete i citlivost senzoru na světlo a dalo by se říci, že na úkor snížení kvality fotografie můžete fotit skoro až za tmy. Ano ISO má zvláště na vyšších hodnotách jednu špatnou vlastnost a tou je zvýšení šumu ve fotografii a proto se většinou na zvýšení ISO sahá až když je to opravdu nutné, při špatných světelných podmínkách kdy nechcete mít fotku rozostřenou díky vycházejícímu dlouhému času expozice.
Expoziční časy(zlomky sekundy): 1 2 4 8 15 30 60 125 250 500 1000 2000
Clonová čísla: 1 1,4 2 2,8 4 5,6 8 11 16 22 32 45
ISO: 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400 …
Dnes je starý dobrý expozimetr standardní součástí každého digitálního fotoaparátu a pracuje na jednoduchém principu
– reguluje světlo na stále stejné množství, přičemž správně množství světla je takové, které v průměru z celé plochy fotografie vytvoří tzv. „střední šedou„(18% šedá barva). Proto aby bylo měření přesnější, má každá zrcadlovka a většina kompaktů několik režimů měření expozice kdy tyto režimy již nepočítají průměr jen z celé fotografie ale určují mu plochu ze které bude fotoaparát provádět výpočet té 18% šedé barvy.
Bodové, částečné, celoplošné se zdůrazněným středem a poměrové měření.
Bodové měření – Vyhodnocuje velmi malou oblast (bod, cca 1-3% plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Částečné měření – Vyhodnocuje pouze malou oblast (cca 8% plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Celoplošné měření se zdůrazněným středem – bere do úvahy celou plochu snímku avšak za nejdůležitější část se považuje střed snímku bez ohledu na zaostřovací bod. Okraje snímku tak promluví do expozice mnohem méně významně.
Poměrové měření – bere do úvahy celou plochu snímku.
Related posts
