Minirecenze: Stardew Valley

Na Stardew Valley jsem narazil úplnou náhodou. Určitě to znáte – z některé hry nebo filmu všichni kolem vás šílí, jak je boží a super, ale vás tenhle fenomén z nějakého neznámého důvodu úplně mine. To se mi stalo i se Stardew Valley. Farmářský simulátor ze zdánlivě moderního světa protkaný příběhem, ale nikdy jsem si ho nezahrál. Tato hra mě na PC úplně obešla. A kdyby později nebyl vydán port pro mobily tak bych ji asi nikdy nepoznal. A právě na IOS tabletu jsem na ní úplnou náhodou narazil když jsem hledal něco podobného(alespoň graficky) hře Terrária.

Po první odehrané hodince jsem pochopil, ani Stardew Valley se nesnaží stavět na grafické stránce, ale místo toho je nehorázně prošpikováno hromadou různých důmyslných, vzájemně se doplňujících herních mechanik, na kterou je celá audiovizuální stránka jen lehce posazena.
Naprosto mě uchvátilo to že kompletně celá hra – design, grafika, hudba a hlavně pak i programování – pochází od jednoho jediného člověka, kterým je Eric Barone aka ConcernedApe. Rozhodně si tímto počinem vysloužil můj obdiv. Zvláště pak, přihlédnu-li k tomu, že hra je naprogramována v C#, mém nejoblíbenějším jazyce.

Stardew Valley začíná tak, že se jako městský balík znuděný velkoměstem rozhodnete se vším praštit a odjet na venkov, na farmu, kterou jste zdědili po prarodičích. Ač na první pohled vypadá, že jde o roztomilou hříčku pro děti, nenechte se zmást. Skrývá se za ní nelítostný simulátor time managementu a ekonomického rozvoje, při kterém musíte sled svých akcí plánovat daleko dopředu. Každý den totiž začíná ve vašem domečku na farmě a stejně tak musí i skončit, jinak někde padnete únavou a můžete přijít o část svých peněz nebo předmětů v inventáři. Za herní den, který trvá 13,5 skutečných minut, pak můžete provádět nepřeberné množství akcí, které v průběhu onoho dne rozhodně nemáte šanci stihnout všechny. Musíte se tedy rozhodnout, jestli se budete věnovat farmaření a půjdete obdělávat půdu, sázet nebo sklízet plodiny, zalévat, síct seno a krmit a obhospodařovat zvířata, anebo jestli se budete věnovat něčemu úplně jinému. Díky systému počasí, který ve hře je, se může stát, že se vzbudíte do deštivého dne a plodiny tak zalévat nemusíte. Můžete jít třeba rybařit, kácet stromy, socializovat se se sousedy nebo jít na trestnou výpravu do dolu, kde si nakutáte rudy a drahokamy a pobijete příšerky, které se vám v tom snaží zabránit. Každá z možností je svým způsobem unikátní, takže celé

Stardew Valley působí jako několik různých, na sobě závislých a důmyslně zkombinovaných miniher.

A právě to činí celou hru dostatečně rozmanitou, aby hra vydržela být zajímavá a zábavná několik desítek, možná i stovek hodin. Systém ročních období pak celou situaci kolem farmaření dále komplikuje, protože některé plodiny je možno pěstovat jen v některých obdobích. Stejně tak je potřeba se předzásobit na zimu, nechat si za těžce vydřené penízky postavit silo a zavčasu sklidit dostatek obilí, aby vaše zvířata nestrádala. V zimě pak můžete plundrovat důl a nechat si u kováře vylepšit nástroje, které jste po celý zbytek roku prakticky nemohli dát z ruky.

Nelze nepochválit systém postupného odemykání nových lokací, receptů a dovedností, který hráče pobízí k tomu, aby veškeré herní možnosti skutečně využíval. V začátcích, než se hráč rozkouká, je celkem jednoduché intuitivně přijít na to, jak fungují základní věci jako farmaření, sbírání předmětů, komunikace s NPC a pohyb po mapě. Pak hra začne být složitější a nenásilnou formou zpřístupňovat hráči nové možnosti a učit nové věci. Celý systém odemykání je opět doprovázen nějakým příběhem nebo událostmi, které v celkovém měřítku dávají celkem smysl. Například se můžete dozvědět užitečné tipy ohledně farmaření z televize a knih v knihovně. Recepty opět můžete okoukat v televizní show o vaření anebo se spřátelíte s některými z dalších obyvatel vesnice a oni vám své oblíbené recepty pošlou poštou.

Další poměrně komplexní systém odemykání je vytvořen v podobě zašlého a rozbitého komunitního centra, které postupně opravujete a dáváte do kupy tím, že darujete balíčky s předměty lesním skřítkům. Vytvoření takového balíčku ale opět vyžaduje zvládání všech aktivit, které hra nabízí.

Samozřejmě vás ale hra nenutí cokoliv z toho dělat a klidně můžete zůstat pouze u jediné aktivity a díky perfektně vyváženému systému hodnot zboží nebudete mít problém se uživit.

Samotnou kapitolou jsou pak veškeré sociální interakce s obyvateli Stardew Valley, ve kterém se vaše farma nachází. Pouhou komunikací s NPC u každého z nich získáváte body. Můžete je také dvakrát do týdne obdarovat, čímž si zajistíte další nárůst oblíbenosti, zejména pak pokud NPC obdarujete v den jejich narozenin. Samozřejmě ne všechny dárky budou přijaty s povděkem. Asi byste taky nebyli odvázaní, kdyby vám někdo daroval slizkou mořskou řasu. Postupné zvyšování oblíbenosti pak odemyká přístupy do místností a budov, kam vás jejich obyvatelé normálně nepustí a také tu a tam spouští různé scénky, které doplňují celý příběh Stardew Valley. A pokud se vyšplháte až na samotný vrchol oblíbenosti, máte možnost některé NPC pojmout za svého druha nebo družku a ono vám pak bude pomáhat s vaší každodenní prací na farmě. Body oblíbenosti lezou velice pomalu, takže to množství času a potenciálního výdělku, který musíte obětovat, abyste mohli svého miláčka požádat o ruku, navozuje velmi reálné pocity.

Pokud opět vezmu v potaz za celou hrou stojí jediná osoba, tak případná přítomnost chyb, kdyby nějaké byly, je omluvitelná. Ale víte co? Oni tam prostě nejsou 🙂
Pokud opominu mé rozčarování když se snažím podojit krávy a kozy, které stojí na stejném čtverci. Takže by se dalo říci, že čím víc lidí na projektu dělá, tím je větší prostor pro chyby.
Verdikt:

Nehorázně návyková čas žeroucí oddechová kombinace strategie a RPG, která člověka vtáhne a už nepustí.

Pokud použiji svůj oblíbený přepočet na cenu za hodinu strávené zábavy, cena je více než příznivá. Navíc vydavateli (Chuckle Fish) a zprostředkovateli (Steam, GOG) jde jen velice malé procento, takže většina výdělku jde skutečně člověku, který si jej zaslouží.