Jak fotit Makro?

V dnešní době digitálních fotoaparátů s neskutečnými makro-funkcemi, které má podle reklamy výrobce i ten kompakt za 1500,- Kč, může být snad každý majitel makro fotograf. Mnoho začínajících fotografů si proto řekne: „začnu makrem, to je nejjednodušší.“Ale ke kvalitnímu výsledku je čeká dlouhá cesta plná netrpělivosti a často i zklamání. Laická veřejnost, no bohužel i mnozí zkušení považují každou fotografii nasnímanou makro objektivem, či fotografovaní v režimu „kytičky“ za makrofotografii. Jak je na obrázku květ, motýl, vážka nebo jiný hmyz, automaticky ho zařadí do kategorie makro. Tento pohled na věc je však chybný mýtus. Pojem makrofotografie nezávisí na tom, jak blízko jsem u fotografovaného objektu, ani jaký objektiv či režim používám, anebo jaký námět fotografuji. Závisí to na něčem jiném a tím je poměr zvětšení.

Wikipedie vám oznámí, že makro fotografie např. mouchy, musí ukazovat více podrobností, než co rozezná naše oko ze vzdálenosti 25 cm. Asi rozumnější definicí bych viděl ohledně poměru zvětšení fotografovaného objektu, kdy zvětšení musí dosahovat poměru 1:1, což znamená 1 cm moucha na zdi musí být minimálně 1 cm velká i na snímači fotoaparátu. (Přepočítáno na velikost 36 mm, což je delší strana filmového políčka.) Pokud by dosáhla velikosti na snímači 30cm a více pak by se jednalo o mikrofotografii 30:1 a více.

Technika pro Makro

Pokud se snažíte šetřit, tak určitě narazíte na možnost koupě nejlevnější volby jak na makro snímky dosáhnout a tím je makro-předsádka. Je to vlastně jen lupa ve filtrové obroučce a lze jich jako filtrů též našroubovat i více za sebe. Dle ceny se zde odvíjí i kvalita výsledné fotografie, která nepostrádá dostatek optických vad.

Další celkem ještě levnou možnost jsou mezikroužky, což je jen jakýsi tubus bez optiky různých velikostí. Mezikroužek je nejlepší volba pro začátek ohledně poměru ceny a kvality. Jeho vlastnost zmenšení zaostřovací vzdálenosti se u delších teleobjektivů projeví mírným zvětšením fotografovaného objektu. Jako vždy to má i stinné stránky a to je zde hlavně snížení světelnosti celé optické soustavy, snížení zaostřovacího rozsahu kdy se dále ztrácí možnost zaostřit do nekonečna. Musím zde zmínit i tzv. makro-měchy funkce i princip je stejný jako u mezikroužků jen je zde možnost plynulé regulace vzdálenosti.

Jako poslední si samozřejmě nechávám makro-objektiv. Je to speciálně zkonstruovaný objektiv s pevným ohniskem, vysokou světelností, malou zaostřovací vzdáleností (při zvětšení 1:1 je to jen pár cm) a ostrou kresbou i při vysokém clonění. Míra zvětšení je klasických 1:1 a nejčastější ohnisko je kolem 100mm. Speciální výjimku zde zastupuje objektiv od Canonu MP-E 65 mm který dosahuje zvětšení až 5:1, fotografovat s ním bych asi začátečníkovi hned nedoporučil a to nejen k jeho dost vysoké ceně ale i k autofokusu, který zde chybí.

U opravdového makro-objektivu je asi podstatná jediná chyba a tou je jejich cena, která začíná někde nad 10000,-Kč.

Takže už víme čím fotit makro a už poslední otázka:

„Jak teda fotit makro?“

Nejdůležitější je u makra ostrost snímku ale také vhodné pozadí. Veškerá náročnost tohoto fotografického žánru plyne z opravdu velmi malé hloubky ostrosti.(u zvětšení 1:1 se jedná o1-2mm, u MP-E se jedná o méně než 1mm). Zde stačí opravdu i minimální pohyb fotoaparátem a je po fotografii.
Logická snaha hodně clonit, abychom měli hloubku ostrosti co největší, je správná ale vede k nedostatku světla a k nutnosti to řešit například použitím kvalitního stativu. Velkou službu zde vykonají samozřejmě blesky (nemusí to být hned makro-blesk za stejné peníze jak náš makro-objektiv) ale i odrazné destičky které si jednoduše vyrobíme z kartonu obaleného alobalem. Pokud se objekt nehýbe, můžeme vyzkoušet i tzv. „Skládanou fotografii“ co je několik fotografií s ideální clonou ale vždy s jinou částí fotografie v hloubce ostrosti (zaostřenou). Tyto fotografie se ve speciálním programu (Zerene Stacker, CombineZM, atd.) spojí do jedné, na které je jen to ostré z celé série.
Velmi důležité jsou též vědomosti o tom, jak se který fotografovaný hmyz chová a kde se vůbec vyskytuje. Asi každý dnes už ví, že snad veškerý hmyz reaguje na teplotu a hojně se toho využívá i tak že někteří si hmyz prostě v přírodě odchytí a doma si ho dají třeba do ledničky a po ochlazení si ho aranžují dle svých potřeb a mají nějakých 15 minut, než se jim hmyz ohřeje a uteče. Není to tak drastický způsob, jako když motýla rovnou přišpendlíte, jelikož po té co se hmyz dostatečně ohřeje, sám vám uteče.
Pokud jako já volíte raději fotografování v přírodě, musíte si ráno trošku přivstat a budete mít oproti chladu ještě navíc i pěkné světlo. Takže ideální podmínky pro pěkné fotky ještě ztuhlého a pěkně nasvíceného hmyzu.

Závěrem Vám samozřejmě popřeji hodně štěstí a hlavně trpělivosti, jelikož s tou získáte zkušenosti a čím více budete zkušení, tím méně bude výletů do přírody, kdy si nepřinesete domů žádnou úžasnou fotku. A když už si ze začátku občas žádnou opravdu nádhernou fotku nepřinesete, tak nebuďte smutní, byli jste přece v přírodě!

Naopak je potřeba si užít každou minutu tam strávenou!