Profesionální portrét má zachycovat a opravdu zachycuje fotografovaného člověka lépe než ve skutečnosti vypadá. A o tom je celý portrétní žánr.
Začneme objektivem. Je 50 mm akorát? Dle mého názoru je to na full frame zrcadlovce málo, ale u APS-C už se s tím dá fotit portrét celkem dobře. Myslím že se u full frame zrcadlovky hodí nejlépe ohnisko mezi 90 – 135 mm už jen z důvodu dobrého 3 – 5m odstupu od fotografované osoby, kdy si zachováte oba svůj prostor a nemusíte se nijak omezovat a nedej bože se po modelce plazit. Větší ohniska obličej zplošťují a menší širokoúhlá ohniska obličej deformují.
Zásadně vybíráme dokonale nalíčenou hezčí stranu tváře fotografované osoby. Rameno natáčíme vždy pár stupňů dopředu, aby ženský model nepůsobil jako Rambo, ale naopak jako křehká žena.
Nos se nesmí dotýkat obrysu tváře nebo z něj dokonce vystupovat (tato chyba vypadá na fotkách vždy otřesně).
Pokud nechceme experimentovat, snažíme se fotit v ose výšky očí portrétu (není horší pohled než nahlížet modelu nosem až do krku).
Dostáváme se k cloně. Zde nějaká zásadní pravidla nehledejte, jde jen o vás, jaké ztvárnění portrétu volíte. Čím nižší clonové číslo použijete, tím více rozostříte pozadí modelu, ale zároveň hrozí i neostrost částí modelu. Doporučovaná clona bývá F5 – F6.
Zásadně ostříme na oči!
Pokud máme úmyslně menší clonu a víme, že oči nejsou ve stejné hloubce ostrosti, ostříme na oko, které je blíže k objektivu fotoaparátu. Oči portrétované osoby by neměly z formátu fotky moc hledět do dálky. Někdo by potom mohl říci, že model hledí do blba.
Též pozor na brýle. Obroučky by nikdy neměly zasahovat do očí modelu. Skla mohou mít odlesky, alespoň jsou vidět, jen nesmí působit rušivě.
U vlasů si musíme dát opravdu veliký pozor, aby se nám žádný nezatoulal do tváře! Stačí i pouhý jeden vlásek a celá fotka může být pokažena. Ani ve Photoshopu ho bez následků nelze retušovat. A věřte mi, že i jeden nechtěný vlásek je na monitoru na portrétu sakra vidět.
Hodně důležitým bodem jsou rty modelu. Vždy se snažíme, aby byly lesklé! A to i u modelu muže. Portrét se suchými rty působí dost často jako portrét mrtvoly
Nejdůležitější na fotografování portrétu je samozřejmě světlo. Celé fotografování je vlastně taková hra, kdy hledáme to nejlepší a nejhezčí nasvícení modelu. Proto nejsou žádoucí v obličeji žádné tvrdé stíny, zvláště pod nosem nebo na odlehlé neosvícené straně obličeje (focení s jedním světlem).V ateliéru to vždy řešíme nastavením odrazové plochy (odrazky) která zvláště stíny pod nosem skvěle eliminuje.
Pokud si v ateliéru se světlem pohrajete, dostanete se i na tzv. „trojúhelník krásy“, kdy je světlo nastaveno tak že proniká nad nosem na druhou stranu obličeje a tvoří tam profesionály hodně žádaný světelný efekt.
Naší pozornost si jistě zaslouží i pozadí portrétu a nechtěný kontrast vlasů na pozadí. Optimální modré pozadí většinou ale nemáme.
Samozřejmě i s portrétem můžeme experimentovat, toto jsou jen nepsaná pravidla.
Třeba i portrét z nadhledu má svůj půvab pokud model vzhlédne k vám. V zásadě se ale snažíme nikdy nedeformovat obličej!
Pokud tedy chceme portrét kdy, bude mít model podepřenou hlavu rukou, bude to znamenat jen jemně vloženou ruku u tváře. Opravdu to není pěkné, když je obličej někde stlačený a tím se někde napíná a někde se nám samozřejmě musí hromadit 🙂